acorus text

 
 

Specifika domácího násilí

Agresor x oběť 

Mezi aktéry domácího násilí spadá vždy agresor a oběť. V některých případech se mohou vyskytnout i svědci domácího násilí, kteří jsou uváděni jako nepřímé oběti. Často jsou jimi děti či další osoby bydlící s agresorem a přímou obětí v jedné domácnosti. 

Agresor - neexistuje žádný typický pachatel domácího násilí. Dosud nebyl objeven žádný povahový rys, který by byl jako jediný typický pro domácího agresora. S jistotou lze říci, že násilníci i oběti pocházejí z jakéhokoli sociálního, rasového, etnického i ekonomického prostředí. Domácí násilí stejně jako násilná kriminalita je spíše doménou mužů než žen. Násilné jednání, kterého se dopouštějí ženy bývá častokrát vyvoláno sebeobranou ženy.
V případě agresorů se však mohou objevovat některé následující rizikové vlastnosti: nespokojenost, nejistota, úzkostnost, nízké sebehodnocení, negativní hodnocení partnerova chování, konfliktní životní styl, zvýšená pohotovost reagovat vztekem, výbušnost, problémy se sebeovládáním, pozitivní vztah k násilí, používání násilí jako prostředku k dosažení cíle, chybí sociální kompetence a další.
 
Oběť – obětí násilného jednání se může stát kdokoliv. V problematice domácího násilí jsou však nejvíce zranitelnou skupinou lidé, kteří jsou určitým způsobem handicapovaní, ať už fyzickou konstitucí, sociálním postavením, vysokým věkem a podobně. Velkou měrou záleží však na tom, jak na útok agresora oběť zareaguje a zda-li zátěž zvládne již na počátku. Mezi časté oběti v tomto případě patří ženy, děti, staří lidé a lidé s tělesným či mentálním postižením. Mezi méně časté oběti dle statistických údajů patří muži.
 
 
Znaky domácího násilí
Mezi důležité a typické znaky domácího násilí patří skutečnost, že agresor i oběť jsou vzájemně blízké a důvěrně známé osoby. Dále sem spadá také fakt, že se násilné činy uskutečňují na soukromém místě mimo dosah veřejné kontroly.
 
Co se týče četnosti jevu, tak ve vztahu se neustále opakují. Nejde o pouhý jednorázový incident, ale o střídání fáze klidu s okamžiky násilí, po kterých může následovat usmiřování a sliby.
 
Specifickým znakem domácího násilí je také jeho vzrůstající intenzita, kdy ze začátku jde například o pouhé strkání oběti, které může po několika útocích vyústit až v surové bití.
 
Výjimkou jevu není ani jeho dlouhodobost. Domácí násilí může ve vztahu přetrvávat i po několik let.
 
Neposledním znakem je také ambivalentní postoj oběti k agresorovi, který zapříčiňuje to, že se oběť chová jiným způsobem než oběti poškozené cizím pachatelem. Její ochota spolupracovat na potrestání agresora kolísá. Velkou roli zde hraje psychický nátlak agresora na oběť, vyhrožování, víra v polepšení pachatele, obavy z osamocení, finanční a materiální závislost, pocity viny, stud a častokrát i přetrvávající city k agresorovi.   
 
 
Fáze domácího násilí
Domácí násilí není jednorázovým činem. Má svou vlastní dynamiku, tzv.„kruh domácího násilí“ nebo také „spirálu násilí“. Jedná se o cyklicky se opakující etapy, kdy se střídá období násilí s obdobím klidu a odpuštění. Kruh domácího násilí prochází třemi fázemi:
V 1.fázi ve vztahu vytváří napětí, ve 2.fázi dochází k propukání fyzického a psychického násilí, poslední 3.fáze je obdobím usmiřování a lásky.
 
Tyto tři fáze se neustále opakují. Mění se pouze intenzita týrání, která se zvětšuje a poměr délky trvání jednotlivých fází. Povětšinou se zkracuje třetí fáze a prodlužuje se fáze první a druhá.
 
 

 

Vyhledat