Následkem násilí, vyhrožování, omezování atd. je ještě větší zranitelnost ženy, snižuje se její sebevědomí a vzrůstá pocit bezmoci, následovaný sebeobviňováním, emocionální labilitou a depresivním laděním. Tento stav se nakonec může obrátit proti samotné ženě i v případném soudním sporu, kdy se žena jeví jako emočně labilní s hysterickými rysy, zatímco s naslouchajícím násilníkem se leckdy hovoří lépe. Je více připravený na soudní spor, vystupuje přesvědčivě, případně suverénně lže, také má více peněz a může si zajistit špičkového právníka, který pak dosáhne toho, že děti jsou svěřeny do péče násilného otce. Z těchto důvodů je třeba ženě poskytnout skutečně komplexní pomoc a hlavně podporu, díky které může získat tolik potřebný pocit bezpečí a jistoty, že „za ní někdo stojí“. Násilný partner používá k zastrašení ženy výhružky, že ji zabije, pokud odejde; že „má lepšího právníka“ a tudíž může získat děti do vlastní péče; nebo že ji dostane do blázince. Z hlediska práva je domácí násilí považováno za záležitost soukromou, která má být vyřešena v rámci rodiny, do které nepřísluší statní moci zasahovat. Ovšem fyzické či psychické násilí, které vychází z moci nad druhou osobou, nemůže být soukromou záležitostí, nad kterou společnost zavírá oči
