§221
(1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro výkon jejich povinnosti,
b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
§222
(1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro výkon jejich povinnosti, nebo
b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt.
Za ublížení na zdraví je považován takový stav, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařského ošeření, i když nezanechává trvalé následky. Ublížení na zdraví bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost... Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí však vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Pracovní neschopnost je tedy důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví, není však kritériem jediným ani rozhodujícím. Význam mají takové skutečnosti, jako je povaha poruchy, zdraví, jak byla způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgány a která funkce byla narušena, bolestivost poranění a její intenzita...
Nelze jednoznačně stanovit nějakou minimální dobu, po kterou musí porucha zdraví trvat, aby poruchu bylo možno považovat za ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1. ... Soudní praxe zde při zvažování všech shora uvedených krtérií přesto vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní.
Těžká újma na zdraví se od ublížení na zdraví liší svou závažnosti a citelností pro postiženého. Taxativní výčet následků těžké újmy podává § 89 odst. 7 TZ následovně: „Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění.
Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyzdění,
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
h) mučivé útrapy, nebo
ch) delší dobu trvající porucha zdraví.“
V soudní praxi vžitou hranici asi šesti týdnů lze považovat za hranici mezi těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) a ublížením na zdraví ve smyslu § 221 odst. 1 za předpokladu, že přibližně po tuto dobu trvá vážná porucha zdraví.
(Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, 1011 s.)
