(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži, nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
Nezáleží na věku osoby a vztahu k pachateli. Za násilí se považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu osoby a dosažení soulože proti její vůli. Pohrůžka bezprostředního násilí je taková pohrůžka z níž by bylo patrno, že násilí bude použito okamžitě, nepodrobí-li se napadená vůli útočníka. Donucením osoby k souloži se rozumí překonání vážně míněného odporu nebo podlehnutí osoby při seznání beznadějnosti kladení odporu, s ohledem na to, že ji pachatel za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nedal žádnou možnost odpor projevit. O zneužití bezbrannosti půjde tehdy, je-li osoba bez přičinění pachatele v takovém stavu, ve kterém není vzhledem k okolnostem činu schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk pachatele, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Za bezbrannost lze považovat stav bezvědomí v důsledku mdloby, požití alkoholických nápojů nebo choroby. Za stav bezbrannosti je možné považovat i hluboký spánek. Bezbrannou je rovněž osoba, která je vzhledem k dětskému věku tak nedostatečně vyspělá, že není ani schopna posoudit význam odporu proti vynucované souloži. Uvedl-li pachatel lstí osobu do stavu bezbrannosti v úmyslu zneužít tento stav k vykonání soulože, půjde o znásilnění za použití násilí.
