Sdružení Koordona Koalice organizací proti domácímu násilí

 „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu nebo svobodu jiného člena stejné rodiny nebo vážně poškozují rozvoj jejich osobnosti. Domácí násilí je chování, které u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilná osoba chování osoby ohrožené. Domácí násilí může nabývat podoby fyzického, sexuálního a psychického násilí, vynucené sociální izolace a ekonomické deprivace.“ (Doporučení č. R (85)4 o násilí v rodině, Rada Evropy, 1985.) [1]

Definici domácího násilí lze pro potřeby českých reálií dále precizovat. Za domácí násilí je třeba považovat fyzické, psychické anebo sexuální násilí, ke kterému dochází opakovaně, je dlouhodobého charakteru a postupně získává na intenzitě. Role mezi ohroženým/i a násilníkem/y jsou jasně a nezpochybnitelně rozděleny a k samotnému násilí dochází vždy neveřejně, tj. zejména v prostředí rodiny. Aby se jednalo o domácí násilí, musí být splněny zpravidla všechny výše uvedené znaky: tj. opakovanost a dlouhodobost, eskalace násilí, vyhraněné role a neveřejnost násilí.[2] Z trestněprávního hlediska se domácím násilí rozumí týrání osoby blízké nebo jiné žijící s násilníkem ve společné domácnosti.[3]

Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem násilí a z hlediska následků i z pohledu četnosti výskytu patří také v České republice k alarmujícím celospolečenským problémům. Podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR a FF UK z roku 2003 zažilo během svého života 38% žen v České republice některou z forem násilí ze strany svého partnera.[4] Podle průzkumu Střediska empirických výzkumů (dále ,,STEM“) z roku 2006 (STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR) každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu násilí mezi partnery z doslechu, téměř čtvrtina s ním má osobní zkušenost (svědek, oběť, násilník).[5]

            Novela trestního zákona[6] (zákon č. 91/2004 Sb.), účinná k 1. červnu 2004, domácí násilí částečně trestněprávně upravila, a to zavedením zvláštní skutkové podstaty trestného činu Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě - § 215a trestního zákona[7]. Tato právní úprava i právní úprava souvisejících právních předpisů reaguje na již spáchané násilí, ale neřeší předcházení tomuto jednání či účinnou pomoc oběti. Policie se při kontaktu s domácím násilím řídí především platnou právní úpravou v trestním zákoně, zákoně o policii a zákoně o přestupcích. Nelze rovněž opomenout, že v souvislosti s domácím násilím přichází v úvahu i jiné trestné činy, např. dle nového trestního zákoníku Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352), Nebezpečné vyhrožování (§ 353), Nebezpečné pronásledování (§ 354), Těžké ublížení na zdraví (§ 145), Ublížení na zdraví (§ 146), Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147), Ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148), Omezování osobní svobody (§ 171), Znásilnění (§ 185), Sexuální nátlak (§ 186) nebo Vydírání (§ 175), jakož i další.

V březnu 2006 přijala Česká republika novou právní úpravu na ochranu před domácím násilím: zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (dále „zákon o domácím násilí“) s účinností k 1. lednu 2007. ČR se tak přihlásila jako další evropská země ke snaze o komplexní řešení problematiky domácího násilí. Byl tak poprvé zcela jasně vyjádřen postoj státu vůči domácímu násilí, vůle netolerovat je ze strany osoby násilné a pomoci ohroženým osobám včas řešit jejich situaci.

Jak konstatuje ,,Informace o plnění opatření pro zavedení interdisciplinárních týmů spojujících zdravotní, sociální a policejní pomoc při odhalování a stíhání případů domácího násilí za rok 2008“ vypracovaná ministerstvem vnitra, zákon o domácím násilí vytvořil základní právní rámec pro řešení domácího násilí, a to zamezením nebezpečným útokům proti životu a zdraví prostřednictvím policejního vykázání (dočasné separace osoby násilné od osoby ohrožené). Dále upravil podmínky poskytování bezprostřední psychologické a sociálně-právní pomoci osobám ohroženým domácím násilím v intervenčních centrech a interdisciplinární spolupráci mezi státními, komunálními a nestátními organizacemi, které se podílejí na prevenci domácího násilí a pomoci ohroženým osobám a jejich nezletilým dětem. Speciální pracoviště – Intervenční centra, poskytující krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím, působí v České republice od 1. ledna 2007.[8] Pokud riziko dalšího násilí trvá, je v souladu s výše uvedeným zákonem osobám ohroženým domácím násilím poskytnuta soudní ochrana (personální i teritoriální) v podobě nového typu předběžného opatření, které bylo zapracováno do občanského soudního řádu[9].

           Přínosem pro aplikaci zákona o domácím násilí v praxi bylo zpracování řady metodik a dalších materiálů, které se používají k proškolování sociálních pracovníků, policistů, strážníků, soudců, lékařů, pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí, přestupkových komisí, obecních úřadů a ostatních odborníků přicházejících do kontaktu s osobami ohroženými domácím násilím.

Dne 1. ledna 2009 nabyl účinnosti zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále ,,zákon o policii“). Zákon o policii přinesl do oblasti domácího násilí dílčí změny, vycházející z poznatků nashromážděných během roční aplikace dosavadní úpravy. Došlo ke dvěma významným posunům a několika dílčím zpřesněním. Vykázání[10] je pojato jako výkon oprávnění policisty, nejedná se již tedy o rozhodnutí vydané ve správním řízení a je pojato jako faktický úkon. Pro policii tím dochází k zásadnímu zjednodušení postupu, kdy již policisté nadále nejsou nuceni vyhotovovat formální rozhodnutí se všemi náležitostmi, včetně odůvodnění, odpadá komplikované doručování a dochází k odformalizování lhůt pro posouzení správnosti vykázání v odvolacím řízení. S novou úpravou dochází k eliminaci rizika procesních vad (jinak věcně správného rozhodnutí) a zjednodušení práce policie vede k možnosti soustředit se při školeních více na správné rozpoznání kvalifikovaných znaků domácího násilí. Zásadní novinkou je zákaz styku vykázané osoby s osobou ohroženou a zákaz navazování kontaktů, který je koncipován jako jedna z povinností uložených vykázané osobě v rámci vykázání.[11]

Dne 20. července 2009 vešla v účinnost novela občanského soudního řádu, zákon č. 218/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, která reaguje na interpretační a praktické problémy při aplikaci změn vnesených do občanského soudního řádu zákonem o domácím násilí. Novela krom jiného rozšiřuje demonstrativní výčet povinností, které lze uložit předběžným opatřením, např. povinnost zdržet se setkávání s navrhovatelem (tj. ohroženou osobou) či zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele (tj. ohrožené osoby).

Dne 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, tedy zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., který v zásadě převzal skutkové podstaty trestných činů obsažené v předchozí úpravě, nově však byla zavedena skutková podstata trestného činu Nebezpečné pronásledování – § 354 trestního zákoníku, jež pamatuje na postih pronásledování (tzv. stalkingu), které bývá nezřídka pokračováním domácího násilí po odchodu osoby postižené domácím násilím od násilného partnera. Zavedena byla též speciální skutková podstata trestného činu Zabití - § 141 trestního zákoníku, umožňující zohlednit zvláštní okolnosti případu vraždy násilné osoby osobou týranou, po dlouhotrvajícím domácím násilí, kdy lze narozdíl od trestného činu Vraždy (§ 140) uložit mírnější trest.

Domácí násilí je závažným společenským problémem, k jehož prevenci a eliminaci je třeba přistupovat systémově a z celospolečenského hlediska. Výše nastíněnou současnou legislativní úpravu reagující na problematiku domácího násilí nelze považovat za dostačující. Návrh Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2010-2014 (dále též ,,NAP DN“ nebo ,,Národní akční plán“) je jedním z kroků  k systémovému řešení této problematiky. Národní akční plán vychází ze základních pilířů řešení problematiky prevence a eliminace domácího násilí a navrhuje hlavní cíle a příslušná opatření. Jedná se zejména o realizaci základních kroků v oblasti prevence, vzdělávání, výzkumu, koordinované pomoci osobám ohroženým domácím násilím, zaváděním terapeutických programů pro pachatele domácího násilí do praxe a zlepšování legislativního rámce celé problematiky. Jedním ze základních cílů NAP DN je implementovat adekvátně a efektivně postupy pro předcházení a eliminaci domácího násilí tak, aby jeho oběti nemusely čelit porušování svých základních lidských práv a mohly žít bezpečně, svobodně, důstojně a bez jakéhokoliv ohrožení.

Výbor pro prevenci domácího násilí (dále ,,Výbor“) Rady vlády České republiky pro rovné příležitosti žen a mužů (dále ,,Rada“), který byl zřízen dne 1. 1. 2008 v souladu se statutem Rady a jehož členy a členkami jsou zástupci ministerstev, nestátních neziskových organizací a dalších subjektů, včetně zástupců intervenčních center, bude průběžně kontrolovat plnění úkolů vyplývajících z NAP DN. Kontrola bude probíhat v rámci jednání Výboru, kde budou zástupci jednotlivých resortů prezentovat stav plnění úkolů vyplývajících z NAP DN.

Hlavní cíle NAP DN a navrhovaná opatření a úkoly (viz tabulku níže) se týkají následujících oblastí:

1.      Podpora osob ohrožených domácím násilím

2.      Děti ohrožené domácím násilím

3.      Práce s násilnými osobami

4.      Vzdělávání a interdisciplinární spolupráce

5.      Společnost a domácí násilí

6.      Analýzy a studie

7.      Legislativa

1.     Podpora osob ohrožených domácím násilím

V rámci této oblasti je cílem NAP DN zlepšení situace v oblasti počtu míst v azylových domech, počtu intervenčních a jiných center zaměřených na různé druhy pomoci osobám postiženým domácím násilím. V současné době je nabídka azylových domů a subjektů poskytujících pomoc obětem domácího násilí nebo jim nabízejících adekvátní sociální služby nerovnoměrná podle té které lokality (např. v Praze nebo Brně je nabídka poměrně široká, v jiných krajích však nikoliv) a v průměru nedostatečná s ohledem na množství osob, které pomoc a podporu potřebují.

Systematický koncepční přístup by měl přispět k rozšíření nabídky služeb, a to na celém území ČR. Dalším z cílů má být na základě komparace situace v jednotlivých evropských zemích vytvoření nejen druhových standardů práce s osobami postiženými domácím násilím, ale také druhových standardů pro utajené azylové domy. Cílem stanovení druhových standardů je nejen zajistit stejnou úroveň služeb ve vztahu k obětem domácího násilí a ke klientům azylových domů, ale zároveň zohlednit specifickou situaci obětí domácího násilí. Nyní již existují platné standardy sociálních služeb, na úrovni nestátních neziskových organizací se však předpokládá možnost vytvoření druhových standardů práce s osobami postiženými domácím násilím a druhových standardů pro utajené azylové domy, např. formou etického kodexu. Zvláštní charakter utajeného azylového pobytu (a nutnost důsledně respektovat utajení adresy pobytu) je třeba zohlednit i v legislativě (viz část. 7. Legislativa).

Dále by mělo být dosaženo vytvoření bezplatné non-stop telefonické linky pro pomoc obětem domácího násilí. Bezplatností má být zajištěn přístup k pomoci i těm osobám, které nedisponují vlastními finančními prostředky, nemohou volně používat vlastní telefon či se ocitly ve finanční nouzi.

Předpokládá se dále vytvoření a rozvoj programů a fungující sítě sociálního bydlení, které by osoby postižené domácím násilím mohly využívat. Cílem je zajištění zázemí pro oběti, které po odchodu od násilného partnera začínají „znovu“ a bez prostředků, nebo které nemají přístup k finančním prostředkům (společné účty), nebo které se z jiných důvodů ocitly bez dostupného bydlení (nezaměstnanost, útěk ze společného obydlí).

2.     Děti ohrožené domácím násilím

V rámci této oblasti se NAP DN zaměřuje výhradně na děti jako specifickou skupinu ohroženou domácím násilím. NAP DN se primárně zaměřuje na děti jako svědky domácího násilí a plnění úkolů formulovaných v rámci této oblasti má zlepšit právní postavení takových dětí, umožnit jim přístup k příslušné terapii, právně upravit kriteria pro rozhodování o styku s násilným rodičem apod. Tato opatření jsou v souladu s prohlášením Světové zdravotnické organizace, podle kterého je nutné děti, které jsou přítomné domácímu násilí, považovat za psychicky týrané. V této oblasti jsou shrnuty všechny úkoly týkající se této specifické skupiny osob. NAP DN v této oblasti navazuje na Národní akční plán realizace Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období 2009 – 2010, resp. připravovanou Národní strategii prevence násilí na dětech v ČR na období 2011 – 2018, a klade si za cíl posílit ochranu dětí ve specifické oblasti domácího násilí. Předpokládá se koordinace přijímaných opatření s ohledem na Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 – 2011.[12]

Navrhované změny se týkají jednak zajištění dostupnosti kvalitních zařízení, která jsou schopna poskytnout kvalifikovanou pomoc i dětem, a která berou v potaz specifické potřeby dětí. Podpora specializovaných zařízení pro děti se má prolínat s podporou center pro oběti domácího násilí, resp. se vznikem center, ve kterých budou saturovány potřeby všech obětí, včetně dětí. Je nezbytné, aby v těchto centrech byl brán zvláštní zřetel na zájmy a potřeby nezletilých dětí. Pro účely zajištění péče o děti, které nemohou být po přechodnou dobu v péči ani jednoho z rodičů (např. situace, kdy je ohrožená osoba v nemocnici a není v zájmu dětí, aby zůstaly v péči násilného rodiče) nebo v péči jiných osob blízkých dítěti či rodině, je třeba podporovat vznik a udržování volných kapacit pro ne-ústavní péči o děti.

Další změny se týkají legislativních úprav, které by měly výslovně upravovat práva dětí, resp. zajišťovat dětem ochranu a bezpečí, jako je tomu v některých zahraničních úpravách – patří sem zejména ochrana dítěte, které je svědkem či přímo obětí domácího násilí, jakož následně i otázka styku dítěte s násilným rodičem (omezení, vyloučení nebo asistovaný styk).[13]

Vzdělávací aktivity směřující na pomáhající profese a všechny, kdo s dětmi přicházejí do styku nebo rozhodují o jejich právech – pro zajištění správného postupu, v jehož důsledku nebudou děti dále poškozovány či sekundárně viktimizovány – jsou zahrnuty do části 4. Vzdělávání a interdisciplinární spolupráce.

3.     Práce s násilnými osobami

Cílem NAP DN v této oblasti je zajištění terapeutických služeb pro násilné osoby, zavedení celorepublikových pracovišť pro systematickou práci s násilnými osobami v rámci resocializačních programů a podpora sociální práce s násilnými osobami. Vedle ochrany obětí domácího násilí totiž nelze opomíjet ani původce násilí a jeho příčiny, s pachateli násilí je nutno pracovat za účelem změny jejich vzorců myšlení a chování. Represe není jedinou, tím méně jedinou účinnou, cestou k eliminaci násilného chování.

Sám pachatel násilí, po zásahu orgánů veřejné moci v případě spáchání násilí, se nachází v krizové situaci a je třeba mu rovněž zajistit pomoc a podporu, min. za účelem prevence dalšího protiprávního jednání nebo destruktivního řešení situace.

Cílem NAP DN v této oblasti je spuštění pilotního programu pro násilné osoby a jeho postupná evaluace. Zkušenosti získané v pilotním projektu budou podkladem pro další rozšiřování služeb pro násilné osoby a pro vyhodnocení nejefektivnějšího modelu práce.[14]

Cílem NAP DN v této oblasti je také vybudování sítě poradenských center pro násilné osoby a vytvoření příslušných standardů. Na základě zahraničních zkušeností a příkladů dobré praxe se počítá se zřízením terapeutických a resocializačních programů pro násilné osoby buď jako obligatorní terapie nebo na základě dobrovolné účasti.

Legislativní zakotvení dobrovolné či povinné účasti násilných osob na terapeutických či resocializačních programech je řešena v části 7. Legislativa.

4.     Vzdělávání a interdisciplinární spolupráce

Cílem NAP DN v této oblasti je vytvoření systému kontinuálního vzdělávání na bázi interdisciplinární spolupráce. Úkoly jsou zaměřeny převážně na systematické a dlouhodobé vzdělávání těch okruhů odborných profesí, které se při své činnosti dostávají nejčastěji do kontaktu s osobami ohroženými domácím násilím.

Konkrétně se jedná o lékaře a zdravotnický personál, učitele, vychovatele a pedagogické pracovníky, sociální pracovníky, včetně pracovníků sociálně-právní ochrany dětí, soudce a státní zástupce, a v neposlední řadě o policisty či úředníky řešící přestupkovou agendu. Cílem je poskytnout těmto profesím znalosti potřebné k rozpoznání domácího násilí a ke kvalifikované pomoci nebo adekvátnímu postupu v případech domácího násilí. Oběti domácího násilí by zároveň měly dostat kvalitní informace a být přijaty adekvátním způsobem na kterémkoliv z míst, která do styku s domácím násilím přicházejí.

Cílem NAP DN v této oblasti je dále spuštění, resp. rozšíření, projektů interdisciplinární spolupráce, s využitím již existujících zkušeností, zejména specializovaných týmů pro boj proti domácímu násilí, které již dlouhodobě a úspěšně fungují v rámci Policie České republiky. Cílem je rozšíření této dobré praxe a její přenesení do justice. Cílem interdisciplinární spolupráce je výměna informací a zkušeností mezi zainteresovanými subjekty, odbourání bariér nedůvěry a předsudků, které ztěžují řešení případů domácího násilí, poskytnutí zpětné vazby mezi jednotlivými institucemi, sdělení vzájemných požadavků na formu či kvalitu práce, seznámení s kompetencemi a možnostmi ostatních subjektů atd.

5.     Společnost a domácí násilí

Hlavním cílem této skupiny úkolů NAP DN je zapojení veřejnosti do prevence a řešení problematiky domácího násilí. Z hlediska veřejného mínění je nutné každým dostupným způsobem odbourávat zakořeněné kulturní a sociální stereotypy. Jedná se například o často slýchaná tvrzení např. „Muž má právo si udělat doma pořádek…“, „Kdyby ho neprovokovala, tak by ji nebil…“, „Kdyby se něco dělo, dávno by odešla…“, „Žena musí udržet rodinu…“. Tato stereotypní tvrzení usnadňují násilným osobám legitimizovat násilí a svědkům vyrovnat se s pocity viny, výrazně negativně však ovlivňují postavení obětí. Proto je třeba využít k jejich eliminaci každý zákonný a ústavně konformní postup, zahrnující jak prostředky právní (změna zákonů), tak další cesty řešení problematiky, jako např. realizace informačních kampaní. NAP DN v této oblasti počítá s využitím i dalších efektivních nástrojů, jako jsou osvětové aktivity, konference či rozšíření výuky na školách.

Schopnost rozpoznat domácí násilí a bránit se mu by měla patřit k sociálním dovednostem získaných žáky základních a středních škol, klíčová je zvláště pro dospívající. Žákům ZŠ a SŠ by se tak dostalo nadstandardních informací, v porovnání s plošným působením informačních kampaní, jejichž cílem je seznámení se základními problémy a s obecně tradovanými předsudky a dále zachování domácího násilí jako legitimního tématu ve veřejné diskuzi.

Účelem konferencí týkajících se domácího násilí je posílení odborné diskuze o aktuálních tématech a výměna zkušeností. Aktuální nyní bude aplikace nového trestního zákoníku, konkrétně např. u trestného činu nebezpečného pronásledování.

6.     Analýzy a studie

Cílem NAP DN v této oblasti je popsání a zhodnocení počtu, kvality a zaměření výzkumů, studií a analýz prováděných v České republice v oblasti domácího násilí. Výsledkem koordinace odborně zpracovaných okruhů témat by mělo být dosažení co nejefektivnějšího využití výstupů z existujících výzkumů, studií a analýz pro praxi.

Výchozím bodem by měla být identifikace již provedených analýz a studií, dále určení oblastí, kde je výzkum nedostatečný a následně zkoumání těchto „bílých míst“ nebo podceňovaných okruhů problémů.

V komparaci se zahraničními materiály pak může dojít k předkládání návrhů legislativních změn. Potřebné výzkumy, analýzy, komparace a návrhy změn lze realizovat také na půdě univerzit, jak v rámci samostatných projektů, tak i v rámci zadávání bakalářských, magisterských, rigorózních či doktorandských prací.

Pro účely získání kvalitních statistických dat se navrhuje i evidence trestných činů motivovaných osobními vztahy, resp. jsoucích projevem domácího násilí.

7.     Legislativa

Cílem NAP DN v této oblasti je zlepšení stávající právní úpravy. NAP DN předpokládá provedení analýzy stávající právní úpravy a počítá s vytvořením skutečné návaznosti jednotlivých ochranných institutů a s jejich doplněním o potřebnou úpravu, mj. v rámci trestního řízení. Počítá se též s legislativním upřesněním institutu utajeného azylového pobytu tak, aby požadavky na respektování utajenosti pobytu, resp. adresy utajeného azylového pobytu, byly respektovány všemi orgány veřejné moci.

Konkrétní legislativní změny se mohou týkat komplexnější a explicitní úpravy ochrany obětí domácího násilí a pronásledování v rámci civilního nebo trestního práva, respektování práv a zájmů dětí v civilním i trestním řízení a vůbec ve všech oblastech, kde figurují děti jako svědkové a/nebo přímé oběti domácího násilí (ochrana dětí v rámci vykázání, ochrana dětí při úpravě styku s násilným rodičem apod.). V právní úpravě není dostatečně zajištěna provázanost činnosti a vzájemné předávání informací mezi Orgánem pro sociálně právní ochranu dětí (dále ,,OSPOD“), Policií ČR, intervenčními centry a dalšími poskytovateli sociálních služeb (krizová pomoc, azylové bydlení apod.). V případě vykázání či výskytu domácího násilí v rodině OSPOD zpravidla nepodává návrhy k soudům. Je třeba upravit i povinnost opatrovníka v případech, kdy je ohrožená osoba omezena či zbavena způsobilosti k právním úkonům.

Jedním z cílů NAP DN je také realizace analýzy možnosti zavedení fakultativní nebo obligatorní účasti násilných osob v terapeutických programech v oblasti civilního práva, trestního práva a v rámci přestupkového řízení a navržení případných potřebných legislativních změn.

Samostatnou otázkou de lege ferenda je též rozhodnutí, zda je vhodné legislativně upravovat oblast prevence a postihu domácího násilí a pomoci jeho obětem formou dílčích novelizací nebo formou samostatného sjednocujícího komplexního zákona, např. po vzoru Španělska.

Seznam níže použitých zkratek v tabulkách  

MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj

MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí

MS – Ministerstvo spravedlnosti

MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MV – Ministerstvo vnitra 

MZD – Ministerstvo zdravotnictví 

NNO – nestátní neziskové organizace

PČR – Policie České republiky 

ZLP – zmocněnec pro lidská práva