Nebudeme si zde vyjmenovávat jednotlivé druhy. To by vznikl román, a ne krátký článek. Ale podíváme se zvířátka z obou v perexu citovaných skupin. Zajímavé je, že na těch oblíbených se asi všichni shodneme. Sem patří pejskové, skoro všechny rasy a samozřejmě tako kočičky. Kupujeme si je domů, kde se s nimi mazlíme a kde nám dělají společníky. Pejska si můžeme vycvičit, kočičku už ne. Ta má svoje nálady, které dává někdy jasně najevo a mazlení se většinou koná jen tehdy, když se jí chce. Což nemusí být nějak často. Další zvířátka, která máme rádi jsou většinou ta s kožešinou. Například takový ussurijský tygr, to je něco nádherného. Toho ovšem doma mít jaksi nemůžeme. Má to totiž několik nevýhod. Zásadní je potrava a povolení, které nedostanete. Totéž platí pro ledního medvěda, nebo oblíbeného mývala, či pandu.
Nyní se podíváme do skupiny druhé, totiž té, kde se asi neshodneme všichni. Je to proto, že to, co je jednomu člověku protivné nevadí druhému a toho třetího to přímo přitahuje. Klasický příklad jsou hadi, které většina lidí skutečně v oblibě nemá. Pokud to jde tak se jim vyhnou a ve volné přírodě před nimi prchají. Jenže to neplatí pro všechny, protože jsou zde chovatelé hadů, kteří si je dají klidně kolem krku a mazlí se s nimi stejně jako lidé s psíkem z předešlé skupiny.
Inu, proti chuti žádný dišputát. K hadům patří neodmyslitelně brouci a drobní hlodavci, kteří jim slouží jako krmivo. To je také problém, protože třeba šváby a myšky většina lidí nesnáší. A ti, co mají hady, mají doma také tuto havěť. Třetí skupina by měli být živočichové, které nemá rád naprosto nikdo, ale copak můžeme vědět, zda nejsou výjimky? Zde by se mohli objevit komáři, šatní moli, mouchy a další podobní tvorové. Oni za to nemohou, že je nesnášíme a že nic dobrého neumí. To matka příroda jim určila jejich místo, a tak slouží alespoň v potravním řetězci.